-
Leia por capítulosComentário sobre a Leitura Bíblica de Hoje
-
Česká Bible BKR -
-
24
|Levítico 13:24|
Tělo, na jehož kůži byla by spálenina od ohně, a po zhojení té spáleniny zůstala by poškvrna pobělavá a náryšavá, anebo bílá toliko:
-
25
|Levítico 13:25|
Pohledí na ni kněz, a jestliže chlupové na ní zběleli, a lsknou se, způsob také její jest hlubší nežli jiné kůže vůkol: malomocenství jest, kteréž zrostlo na spálenině; protož za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo rána malomocenství jest.
-
26
|Levítico 13:26|
Pakli uzří kněz, an na poškvrně pobělavé není žádného chlupu bílého, a že nižší není nežli jiná kůže, ale že jest pozčernalá, poručí ho zavříti kněz za sedm dní.
-
27
|Levítico 13:27|
I pohledí na ni kněz dne sedmého. Jestliže se více rozmohla po kůži, tedy za nečistého vyhlásí jej; nebo rána malomocenství jest.
-
28
|Levítico 13:28|
Pakli bělost lsknutá na svém místě zůstávati bude, a nerozmůže se po kůži, ale bude pozčernalá: zprýštění od spáleniny jest; za čistého vyhlásí jej kněz, nebo šrám spáleniny jest.
-
29
|Levítico 13:29|
Byla-li by pak rána na hlavě aneb na bradě muže neb ženy,
-
30
|Levítico 13:30|
Tedy pohledí kněz na tu ránu, a jestliže způsob její bude hlubší nežli jiná kůže, a bude na ní vlas prožlutlý a tenký: tedy za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo poškvrna černá jest; malomocenství na hlavě aneb na bradě jest.
-
31
|Levítico 13:31|
Když pak pohledí kněz na ránu poškvrny černé a uzří, že způsob její není hlubší nežli jiná kůže, a že není vlasu černého na ní: zavříti dá kněz majícího ránu poškvrny černé za sedm dní.
-
32
|Levítico 13:32|
I pohledí kněz na tu ránu dne sedmého, a aj, nerozmohla se ta poškvrna černá, a není vlasu žlutého na ní, a způsob té poškvrny černé není hlubší nežli kůže:
-
33
|Levítico 13:33|
Tedy oholen bude člověk ten, ale poškvrny té černé nedá holiti. I dá zavříti kněz majícího tu poškvrnu za sedm dní po druhé.
-
-
Sugestões

Clique para ler Apocalipse 4-6
22 de Dezembro LAB 722
INTRODUÇÃO AO LIVRO DO APOCALIPSE
Apocalipse 01-03
João introduz este livro como sendo uma “revelação de Jesus Cristo” como objetivo de “mostrar aos seus servos as coisas que em breve devem acontecer” (v. 1). Ao estudarmos este livro devemos ter a mente aberta para “enxergar” Jesus, o qual se “revela” como aquele que está no controle da grande controvérsia entre o bem e o mal; e não somente isto, mas também é o Redentor da humanidade, e Aquele que restaurará este planeta ao seu estado original, entregando-o para ser a morada permanente de todos quantos O aceitam como seu Salvador.
Apocalipse 3:1 pronuncia uma tríplice bênção: 1) “Feliz aquele quê lê.” Provavelmente é uma alusão à pessoa que fazia a leitura pública das Escrituras ou de uma Epístola (Col. 4:16;2 Tess.5:27); esta prática, aparentemente, era um reflexo do costume entre os judeus de ler “a lei e os profetas cada sábado” na sinagoga (Luc. 4:16,17; Atos 13:15,27. 15:21); 2) “aqueles que ouvem”. Naturalmente, os ouvintes seriam grandemente beneficiados com a mensagem de Apocalipse; 3) “E guardam o que nela está escrito”. Esta parece ser a maior bênção. Em Grego, a forma verbal dá idéia de “continuação”, guardar habitualmente, observar e obedecer as admoestações deste livro (comp. Mat. 7:21-24). Os versos 4-5 apresentam uma saudação inicial procedente da Santíssima Trindade. É como se dissessem: “Nós três vos oferecemos graça e paz”.
Mas o personagem central do Apocalipse é Jesus. Logo no incício do livro encontramos sete expressões para descrever a pessoa de Cristo:
1) Fiel testemunha;
2) Primogênito dos mortos;
3) Soberano dos reis da terra;
4) Aquele que nos ama;
5) Pelo seu sangue nos libertou dos nossos pecados;
6) Nos constituiu reino;
7) Sacerdotes para o seu Deus e Pai.
A interação de Jesus com o nosso planeta também é muito destacada no livro do Apocalipse. No primeiro capítulo, os versos 4-6 focalizam a primeira vinda de Jesus, enquanto o v. 7 descreve a Sua volta, na qual Ele buscará todos aqueles que escolheram negar este mundo e sofrer o que fosse, por amor do Seu nome.
Apocalipse 1:9 indica que, além de João, havia outros que também estavam sendo perseguidos “por causa da palavra de Deus”. João foi preso e exilado na ilha rochosa chamada Patmos, no mar Egeu, a uns 90 quilômetros da cidade de Éfeso. Mas mesmo assim, procurou encorajar seus irmãos sofredores, pois é através de “muitas tribulações” que nos “importa entrar no reino de Deus” (Mat. 4:17; Atos 14:22). E também. É através da “perseverança” e “paciência” que os crentes em Jesus herdarão o seu reino (Rom. 2:7; Apoc. 14:12).
Agora é a sua vez!
Valdeci Júnior
Fátima Silva