-
-
Česká Bible BKR -
-
1
|Lamentações 1:1|
Ach, město tak lidné, jakť jest samotné zůstalo, a učiněno jako vdova! Nejznamenitější mezi národy, přední mezi krajinami pod plat uvedeno.
-
2
|Lamentações 1:2|
Ustavičně pláče v noci, a slzy jeho na lících jeho, ze všech milovníků svých nemá žádného potěšitele; všickni přátelé jeho nevěrně se k němu mají, obrátili se mu v nepřátely.
-
3
|Lamentações 1:3|
Zastěhoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobě, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpočinutí; všickni, kteříž jej honí, postihají jej v těsně.
-
4
|Lamentações 1:4|
Cesty Siona kvílí, že žádný nepřichází k slavnosti. Všecky brány jeho zpustly, kněží jeho vzdychají, panny jeho smutné jsou, on pak sám pln jest hořkosti.
-
5
|Lamentações 1:5|
Nepřátelé jeho jsou hlavou, odpůrcům jeho šťastně se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho. Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele.
-
6
|Lamentações 1:6|
A tak odňata od dcery Sionské všecka okrasa její. Knížata její jsou podobná jelenům, kteříž nenalézají pastvy, a ucházejí bez moci před tím, kdož je honí.
-
7
|Lamentações 1:7|
Rozpomínáť se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utěšení, kteráž mívala ode dnů starodávních, když padá lid její od ruky nepřítele, nemajíc žádného, kdo by ji retoval. Protivníciť se jí dívajíce, posmívají se klesnutí jejímu.
-
8
|Lamentações 1:8|
Těžce hřešila dcera Jeruzalémská, protož jako nečistá odloučena jest. Všickni, kteříž ji v poctivosti mívali, neváží jí sobě, proto že vidí nahotu její; ona pak vzdychá, obrácena jsuci zpět.
-
9
|Lamentações 1:9|
Nečistota její na podolcích jejích; nepamatovala na skončení své, protož patrně klesá, nemajíc žádného, kdo by ji potěšil. Popatřiž, Hospodine, na trápení mé, neboť se vyvýšil nepřítel.
-
10
|Lamentações 1:10|
Sáhl rukou svou nepřítel na všecky drahé věci její; nebo musí se dívati pohanům, an chodí do svatyně její, o čemž jsi byl přikázal, aby tobě nevcházeli do shromáždění.
-
-
Sugestões

Clique para ler Gênesis 20-22
06 de janeiro LAB 372
ACONTECIMENTO SIGNIFICATIVO
Gênesis 20-22
No relato de hoje, percebemos que Abraão passou por um estágio que poderíamos considerar como sendo o limite da obediência. Você já questionou: “Tudo bem, eu devo ser obediente. Mas até onde isso é bom? Será que devo ser obediente sempre?” Abraão chegou num extremo de sacrificar seu próprio filho. Isso estava certo? Será que o Senhor estava querendo provar a fé de Abraão ou provar que Ele era capaz de providenciar um cordeirinho para Abraão sacrificar? Será que foi só para fazer bonito?
Ao lermos o capítulo 20 de Gênesis e vermos toda a peregrinação de Abraão em Gerar e a maneira como o filho da promessa nasceu e cresceu, dá para perceber que a existência de Abraão e sua família era muito mais que um testemunho de vida. Na realidade, a vida deles era uma missão.
Deus tem um grande plano sendo executado neste mundo. Abraão, com sua própria vida, fazia parte da montagem dessa engrenagem. Digo isso porque a história de Gênesis 22 é muito mais que uma narrativa de um fato que aconteceu. Deus coordenou os acontecimentos e usou a história para ensinar uma lição para a humanidade. Para nós, é uma lição, mas para as pessoas daquela época era uma promessa de que Deus daria um substituto no lugar dos pecadores.
É como se Deus dissesse para a humanidade: “Meus queridos filhos, apesar de amá-los muito e os tenha criado perfeitos, vocês furaram o plano da felicidade, pecaram, e agora estão destinados a morrer eternamente porque o salário do pecado é a morte. Mas prestem atenção: verei se tem como dar um jeito nesse problema, que é muito sério. Embora vocês estejam indo para o altar, para ser esfaqueados e mortos, se mantiverem a fé em mim, proverei um substituto para morrer no lugar de vocês.”
Então, no lugar de Isaque, o substituto foi um carneiro, que apareceu preso pelo chifre num arbusto. No lugar do resto do mundo, de todas as pessoas que estavam condenadas à morte, vem o que está escrito em João 1:29, o cumprimento literal desse papel que Isaque e o carneiro estavam encenando, quando João Batista olhou para Jesus e disse: “Vejam! É o Cordeiro de Deus, que tira o pecado do mundo!” O cordeiro simboliza Jesus!
Na história de Abraão, vemos a paternidade de Deus expressada nas palavras de João: “Deus tanto amou o mundo que deu o seu Filho Unigênito, para que todo o que nele crer não pereça, mas tenha a vida eterna.” As boas novas do evangelho e do sacrifício de Jesus para nos salvar já podem ser lidas no começo da Bíblia. Aproveite!
Valdeci Júnior
Fátima Silva