-
-
Česká Bible BKR -
-
40
|Daniel 2:40|
Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jakož železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, kteréž potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.
-
41
|Daniel 2:41|
Že jsi pak viděl nohy a prsty z částky z hliny hrnčířské a z částky z železa, království rozdílné znamená, v němž bude něco mocnosti železa, tak jakž jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou.
-
42
|Daniel 2:42|
Ale prstové noh z částky z železa a z částky z hliny znamenají království z částky mocné a z částky ku potření snadné.
-
43
|Daniel 2:43|
A že jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou, ukazuje, že se přízniti budou vespolek lidé, a však nebude se přídržeti jeden druhého, tak jako železo nedrží se z hlinou.
-
44
|Daniel 2:44|
Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo, a království to na žádného jiného nespadne, ale ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude na věky,
-
45
|Daniel 2:45|
Tak jakž jsi viděl, že se s hory utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a potřel železo, měď, hlinu, stříbro a zlato. Bůh veliký oznámil králi, co býti má potom, a pravý jest sen ten i věrný výklad jeho.
-
46
|Daniel 2:46|
Tedy král Nabuchodonozor padl na tvář svou, a poklonil se Danielovi, a rozkázal, aby oběti a vůně libé obětovali jemu.
-
47
|Daniel 2:47|
A odpovídaje král Danielovi, řekl: V pravdě že Bůh váš jest Bůh bohů a Pán králů, kterýž zjevuje skryté věci, poněvadž jsi mohl vyjeviti tajnou věc tuto.
-
48
|Daniel 2:48|
Tedy král zvelebil Daniele, a dary veliké a mnohé dal jemu, a pánem ho učinil nade vší krajinou Babylonskou, a knížetem nad vývodami, a nade všemi mudrci Babylonskými.
-
49
|Daniel 2:49|
Daniel pak vyžádal na králi, aby představil krajině Babylonské Sidracha, Mizacha a Abdenágo. Ale Daniel býval v bráně královské.
-
-
Sugestões

Clique para ler 1 Crônicas 13-16
05 de maio LAB 491
O MEU VIOLÃOZINHO
1Crônicas 13-16
Ontem, comentei um pouquinho sobre um aspecto da depressão. Na realidade, a depressão é uma tristeza crônica que se transformou num quadro clínico, patológico, onde a saúde fica carente de tratamento médico. Mas podemos fugir da depressão se agirmos como Davi.
Imagine um dia corrido. Tentarei descrever um dos meus dias de rotina, que acontece sempre.
Levanto bem cedo e procuro a presença de Deus. Aí entra 1Crônicas 13, cujo título na minha Bíblia é “O Retorno da Arca”. É meu primeiro momento do dia: o retorno da presença de Deus para minha vida, ou melhor, meu retorno para Deus.
Daí, faço muitas caminhadas dentro de casa, me organizando e interagindo com minha família. Agora, relaciono com 1Crônicas 14, cujo título é “O Palácio e a Família de Davi”. Como no último versículo, minha família se espalha para a correria do dia-a-dia. Muitas idas e vindas...
1Crônicas 15: trabalhando para Deus, em nome de Deus, com Deus, por Deus, interagindo com pessoas, passando por algumas decepções de relacionamentos, participando de nomeações, ouvindo barulho... Ufa! E o dia termina, no auge da correria do estresse. Volto para casa. Final do capítulo 15, começo do 16. Ligo o som e vou ouvindo.
1Crônicas 16: chego em casa e pego meu violão. Vou tocar alguma coisa.
Aí, lembro de uma música de Chitãozinho e Xororó, que diz: “O grande Mestre do céu, nosso Criador, quando nascemos um dom nos dá. E cada um segue a vida, o seu destino... E ...nós nascemos só pra cantar...” Deus nos fez para cantar! “Quem canta, os males espanta!” diz a música. E essa música simples nos ensina uma grande lição, quando diz: “a gente é feliz”. Sim! Quando cantamos, mandamos a tristeza para o ar, igual Davi fazia, “...tal qual um pássaro livre no ar. Pensando bem nós temos algo em comum, porque nascemos só pra cantar.” Esses cantores seguem “dizendo/cantando” que cantam em qualquer hora e lugar.
É pensando no propósito do Criador, que vejo o exemplo de Davi nesse salmo que ele escreveu e está na leitura de hoje. Embora estejamos lendo o livro de Crônicas, no fim da história bíblica, tem um salmo. A música, o louvor a Deus, não deve ser deixado só para certos momentos. Ela deve fazer parte de tudo e o louvor deve preencher todo o nosso viver. Esse era o segredo de Davi. Ele tinha uma vida agitada, corrida, estressante, mas conseguia sobreviver a isso louvando a Deus. Por isso, quando chegar em casa, vou pegar, de novo, meu violãozinho.
E você? O que vai fazer para inserir o louvor em seu viver?
.
Valdeci Júnior
Fátima Silva