-
-
Česká Bible BKR
-
-
1
|Esdras 3:1|
Když pak nastal měsíc sedmý, a byli synové Izraelští v městech, shromáždil se lid jednomyslně do Jeruzaléma.
-
2
|Esdras 3:2|
Tedy vstav Jesua syn Jozadakův s bratřími svými kněžími, a Zorobábel syn Salatielův s bratřími svými, vzdělali oltář Boha Izraelského, aby obětovali na něm oběti zápalné, jakož psáno jest v zákoně Mojžíše muže Božího.
-
3
|Esdras 3:3|
A když postavili oltář ten na základích jeho, ačkoli se obávali národů jiných zemí, však obětovali na něm oběti zápalné Hospodinu, oběti zápalné ráno i večer.
-
4
|Esdras 3:4|
Drželi také slavnost stánků, jakož psáno jest, obětujíce zápal na každý den, vedlé počtu a vedlé obyčeje každého dne,
-
5
|Esdras 3:5|
A potom obět zápalnou ustavičnou, i na novměsíce i na každou slavnost Hospodinu posvěcenou, i od každého dobrovolně obětujícího dobrovolnou obět Hospodinu.
-
6
|Esdras 3:6|
Od prvního dne toho měsíce sedmého počali obětovati zápalů Hospodinu, ačkoli chrám Hospodinův ještě nebyl založen.
-
7
|Esdras 3:7|
I dali peníze kameníkům a řemeslníkům, též potravy a nápoje i oleje Sidonským a Tyrským, aby vezli dříví cedrové z Libánu k moři Joppen, podlé povolení jim Cýra krále Perského.
-
8
|Esdras 3:8|
Léta pak druhého po jejich se navrácení k domu Božímu do Jeruzaléma, měsíce druhého, začali Zorobábel syn Salatielův, a Jesua syn Jozadakův, i jiní bratří jejich kněží a Levítové a všickni, kteříž byli přišli z toho zajetí do Jeruzaléma, a ustanovili Levíty od dvadcítiletých a výše, aby přihlédali k dílu domu Hospodinova.
-
9
|Esdras 3:9|
A tak postaven jest Jesua, synové jeho i bratří jeho, Kadmiel i synové jeho, synové Judovi spolu, aby přihlédali k dílu při domě Božím, potomci Chenadadovi, synové jejich i bratří jejich Levítové.
-
10
|Esdras 3:10|
A když zakládali grunty stavitelé chrámu Hospodinova, postavili kněží zobláčené s trubami, a Levíty, syny Azafovy s cymbály, aby chválili Hospodina vedlé nařízení Davida krále Izraelského.
-
-
Sugestões
Clique para ler Marcos 7-9
15 de outubro LAB 654
SANTO DE CASA NÃO FAZ MILAGRES
Marcos 04-06
Essa frase dá “pano pra manga”. Uê, se é pra usar ditados populares, então aproveitemos! Mas o que quero dizer é que é uma frase que, apesar de ser lugar comum, é, ao mesmo tempo, uma grande ferramenta. Ferramenta para desde fóruns de conversas jogadas fora até grandes filosofadas. Pra você ter uma idéia, no Orkut tem várias comunidades “Santo de Casa Não Faz Milagres”. A que tem a proposta que achei mais interessante se descreve assim:
“Se vc tem um amigo médico, dentista, veterinário, mala, enfermeiro, bruxo, contador, coordenadora ou secretário de saúde, chefe de motorista, chefe do miro, tio, tia, irmã ou irmão...sobrinho, neto, vó e vô, pai, mãe, amigo e amiga ou só uma simples moça que faz fatura....mas que na hora H, na hora que vc mais precisa eles somem....desaparecem...inventam uma desculpa para não te ouvir ou te ajudar...entre nesta comunidade....ela é pura emoção...” (sic).
É rir pra não chorar, não é mesmo? E acredita que tem gente que perde tempo com isso?
Indo ao outro extremo, olha só o que encontrei na Faculdade Paranaense FACCAR. No curso de letras, uma monografia de alguém da Universidade Estadual de Londrina, com o título: “Santo de Casa Não Faz Milagres”. Falando sério! O trabalho acadêmico se propõe como um estudo dos fatores argumentativos ligados a este provérbio. Provérbio este, que já serviu de carro chefe para uma das maiores campanhas publicitárias que já aconteceram no Brasil.
Basta entrar num site de busca e digitar “Santo de Casa Não Faz Milagres”, e você pode ver como esta frase se transcultura, pluraliza, adapta, flexiona e encaixa às mais diferentes utilidades e inutilidades. Mas, parando de jogar conversa fora e indo ao ponto, por incrível que pareça, foi num espaço nada documentativo que encontrei um bom argumento sobre esta frase. Linkando com a leitura de hoje, no “Yahoo-Respostas”, para a pergunta “Por que se diz que santo de casa não faz milagres?”, que alguém postou por lá, um internauta respondeu:
“Essa história vem da Bíblia. Veja o que diz em Marcos 6:4-5: ‘Então Jesus lhes dizia: Um profeta não fica sem honra senão na sua terra, entre os seus parentes, e na sua própria casa. E não podia fazer ali nenhum milagre, a não ser curar alguns poucos enfermos, impondo-lhes as mãos’.” (sic).
Isso mesmo! O próprio Jesus Cristo foi considerado um profeta sem honra. É de arrepiar? Não. Porque não pode ser normal acontecer de você passar um dia inteiro sem falar com Ele ou ler Sua Palavra? E Ele não é o seu Santo?
Deixe-me parar de tentar milagrear com esta prosopopéia!
Valdeci Júnior
Fátima Silva