-
-
Česká Bible BKR -
-
1
|Ester 7:1|
A tak přišel král i Aman, aby hodovali s Ester královnou.
-
2
|Ester 7:2|
I řekl král k Ester opět druhého dne, napiv se vína: Jaká jest žádost tvá, Ester královno? A budeť dáno. Aneb jaká jest prosba tvá? Až do polovice království staneť se.
-
3
|Ester 7:3|
Tedy odpověděla Ester královna a řekla: Jestliže jsem nalezla milost před očima tvýma, ó králi, a jestliže se králi za dobré vidí, nechť mi jest darován život můj k mé žádosti, a národu mému k prosbě mé.
-
4
|Ester 7:4|
Nebo prodáni jsme, já i národ můj, abychom zbiti, pomordováni a vyhlazeni byli, ješto kdybychom za služebníky a děvky prodáni byli, mlčela bych, ač by i tak ten nepřítel nijakž nemohl nahraditi králi té škody.
-
5
|Ester 7:5|
Opět odpovídaje král Asverus, řekl Ester královně: I kdož jest to ten, a kde jest ten, jehož srdce tak jest naduté, aby to činil?
-
6
|Ester 7:6|
I řekla Ester: Muž protivník a nepřítel nejhorší jest Aman tento. Takž Aman zhrozil se před oblíčejem krále a královny.
-
7
|Ester 7:7|
Tedy král vstal v prchlivosti své od pití vína, a vyšel na zahradu při paláci. Aman pak pozůstal tu, aby prosil za život svůj Estery královny; nebo viděl, že jest o něm zle uloženo od krále.
-
8
|Ester 7:8|
Potom král navrátil se z zahrady palácu do domu, kdež pil víno, a Aman padl na lůžko, na kterémž seděla Ester. I řekl král: Což ještě násilé učiniti chce královně u mne v domě? A hned jakž slovo to vyšlo z úst krále, tvář Amanovu zakryli.
-
9
|Ester 7:9|
Mezi tím řekl Charbona, jeden z komorníků, před králem: Aj, ještě šibenice, kterouž připravil Aman Mardocheovi, kterýž mluvil králi k dobrému, stojí při domě Amanově, zvýší padesáti loket. I řekl král: Oběstež ho na ní.
-
10
|Ester 7:10|
Tedy oběsili Amana na té šibenici, kterouž byl připravil Mardocheovi. A tak prchlivost královská ukojila se.
-
-
Sugestões

Clique para ler Juízes 17-19
20 de março LAB 445
CONVENIENTEMENTE INCORRETO
Juízes 17-19
Existe uma lenda que ilustra muito bem o contexto e a “moral da história” da leitura de hoje.
Conta-se que, certa vez, havia um homem que queria muito comprar uma determinada mansão. Então, o Diabo, aproveitando-se da sua obsessão, propôs-se a ajudá-lo:
- Mas há uma única condição - disse-lhe o demônio.
- Qual condição? - perguntou o homem, desconfiado.
- Está vendo aquele prego fincado na parede da sala de jantar?
- Sim!
- Eu ajudo você a comprar esta mansão. Ela verdadeiramente será sua, mas aquele prego será meu. Você nunca poderá arrancá-lo de lá.
- Só isso?
- Só isso - confirmou o Diabo.
O homem aceitou a proposta. Anos depois, ele ofereceu um gigantesco banquete na sua mansão. As pessoas mais importantes de toda aquela região foram convidadas e confirmaram presença.
Aquele seria um jantar inesquecível, mas, no meio da festa, quando as pessoas iam começar a comer, o Diabo entrou na sala carregando uma carniça fedorenta e a pendurou naquele prego, assustando e acabando com o apetite de todos.
O dono da mansão tentou argumentar, mas o Diabo lhe disse:
- Lembre-se do nosso trato: aquele prego é meu! E eu vou usá-lo como bem entender.
E é assim que acontece se deixarmos o mal dominar qualquer área da nossa vida. Por menor que seja, ele infernizará toda a nossa existência. Se você acha que isso não é bíblico, leia Juízes 17-19. Mica deu uma pequena abertura para o mal, fazendo algo que lhe era mais conveniente do que certo. A história corre e desemboca-se na desgraça do que aconteceu a todo o Israel, em decorrência do ocorrido com o levita e a sua concubina. Esse desgraçante desfecho está na leitura de amanhã, que é o capítulo vinte. Mas amanhã também continuaremos questionando sobre a tênue linha que existe entre o conveniente e o correto.
Por hoje, fica para você a reflexão: o que lhe tem sido gostoso, conveniente, “bom”, aprazível, afetivo, etc., que tem sido um verdadeiro prego no sapato da sua vida cristã? Você acha que compensa continuar agarrado a isso? Lembre-se que é muito melhor o pouco e o simples com Deus que o muito sem ele. Afinal, o primeiro estado traz felicidade, mas este último gera consequências muito dolorosas. O que a princípio é conveniente, se não for regido pelos corretos princípios, amanhã será, principalmente, inconveniente.
É como aquele ditado que diz que “quem ri por último ri melhor”. É melhor você abrir mão do pecado hoje, por mais atrativo que lhe pareça, que Deus abrir mão de você amanhã, por mais que tenha lhe amado.
Pense nisso!
Valdeci Júnior
Fátima Silva