-
Leia por capítulosComentário sobre a Leitura Bíblica de Hoje
-
Česká Bible BKR -
-
1
|Números 18:1|
A protož řekl Hospodin Aronovi: Ty a synové tvoji i dům otce tvého s tebou ponesete nepravost svatyně; ty také i synové tvoji s tebou ponesete nepravost kněžství svého.
-
2
|Números 18:2|
Bratří také své, pokolení Léví, čeled otce svého připoj k sobě, ať jsou při tobě a posluhují tobě; ty pak a synové tvoji s tebou před stánkem svědectví sloužiti budete.
-
3
|Números 18:3|
A pilně ostříhati budou rozkázaní tvého, bedlivi jsouce při všem stánku; a však ať k nádobám svatyně a k oltáři nepřistupují, aby nezemřeli i oni i vy.
-
4
|Números 18:4|
A přídržeti se budou tebe, pilně ostříhajíce stánku úmluvy při všech službách jeho; a cizí žádný nepřistupuj k vám.
-
5
|Números 18:5|
Protož pilně ostříhejte svatyně i služby oltáře, ať nepřichází více zůřivá prchlivost na syny Izraelské,
-
6
|Números 18:6|
Poněvadž jsem já vybral bratří vaše Levíty z synů Izraelských vám, za dar dané Hospodinu, aby konali službu při stánku úmluvy.
-
7
|Números 18:7|
Ty pak a synové tvoji s tebou ostříhati budete kněžství svého při všech věcech přináležejících k oltáři, a kteréž jsou za oponou, a sloužiti budete. Úřad kněžství vašeho darem jsem vám dal, protož, přistoupil-li by kdo cizí, umře.
-
8
|Números 18:8|
Mluvil také Hospodin k Aronovi: Aj, já dal jsem tobě k ostříhání oběti své, kteréž se vzhůru pozdvihují; všecko také, což se posvěcuje od synů Izraelských, tobě jsem dal pro pomazání i synům tvým ustanovením věčným.
-
9
|Números 18:9|
Toto bude tvé z věcí posvěcených, kteréž nepřicházejí na oheň: Všeliká obět jejich, buď suchá obět jejich, neb obět za hřích jejich, aneb obět za provinění jejich, kteréž mi dávati budou, svatosvaté tobě bude to i synům tvým.
-
10
|Números 18:10|
V svatyni budeš je jísti, každý pohlaví mužského bude je jísti; svaté bude tobě.
-
-
Sugestões
Clique para ler Gálatas 4-6
30 de novembro LAB 700
SEM IDIOTICES!
Gálatas 01-03
“Assim, a lei foi o nosso tutor até Cristo, para que fôssemos justificados pela fé (Gálatas 3:24)”. Como entender este verso? Imagine a cena.
Bem vestida, adornada, maquiada e com o cabelo preparado. A mulher entra na sala de espera, de um ambiente, embora coletivo, altamente requintado. Várias outras estão no recinto, sentadas ou em pé, conversando, lendo ou sem fazer nada, mas todas atentas a tudo que se passa ao redor. Aquela que acaba de chegar passa pelo meio da sala tentando firmar a melhor postura possível, senta-se numa poltrona bem posicionada, cruza as pernas, dá um sorriso para todas.
Incrível! Todas sorriem para ela! E mais incrível ainda, é que os sorrisos continuam. Agora não para ela, mas para baixo, para trás de uma mão que tenta disfarçar e esconder o rosto, para o sorriso de outra amiga que esteja perto, menos para ela... Logo ela percebe: os sorrisos não são para ela, mas sobre ela. “Estão rindo de mim!”, é o apavorante pensamento que lhe sobe à espinha. Puxa o mini vestido em direção ao joelho, olha o busto, arruma o bracelete, joga o cabelo... E os olhares esquisitos em sua direção continuam. “O que será?”. Que perturbador!
A descoberta se lhe sobrevêm de um espelho arrancado da bolsa apressadamente. Ao mirar sua ferramenta do kit de embelezamento, a pecinha de vidro metalizado lhe mostra uma inesperada e incrível mancha no rosto. O nítido, grande e espalhafatoso borrão negro lhe assusta. Enquanto arregala os olhos, dá um suspiro, empina o tórax, e começa a entrar em pânico. “Algo precisa ser feito!”, é o que ela pensa!
Pensa e faz. Rapidamente começa a friccionar o espelho na mancha do rosto, na tentativa de limpá-la. A mancha se espalha ainda mais, passando agora para o espelho, e conseqüentemente para as mãos. Afastando um pouco o espelho, ao mirá-lo, vê mais borrões do que anteriormente. E mais risos, também, podem ser ouvidos. Que desespero! Ela então insiste em esfregar o espelho no rosto, de forma mais forte ainda, com mais velocidade! Mas não consegue entender por quê o espelho não limpa a mancha. Afinal, o espelho não lhe mostrara a mancha?
É assim que fazemos, a cada vez que, ao identificarmos o nosso pecado através do que a lei nos mostra, tentamos usar a lei para nos “redimir”. A Lei de Deus é o espelho (Romanos 3:20; 7:7; Tiago 1:22-25) que nos faz ir até à fonte da Água da Vida (1Coríntios 10:14), que é Jesus. Só Ele, pode lavar-nos, com Seu sangue, e nos deixar totalmente isentos das nossas manchas de pecado. Não sejamos idiotas! Busquemo-Lo!
Valdeci Júnior
Fátima Silva