-
Leia por capÃtulosComentário sobre a Leitura BÃblica de Hoje
-
Česká Bible BKR -
-
1
|Jeremias 20:1|
Tedy slyšev Paschur syn Immerův, kněz, kterýž byl přední správce v domě Hospodinově, Jeremiáše prorokujícího o těch věcech,
-
2
|Jeremias 20:2|
Ubil Paschur Jeremiáše proroka, a dal jej do vězení v bráně Beniaminově hořejší, kteráž byla při domě Hospodinově.
-
3
|Jeremias 20:3|
Stalo se pak nazejtří, když vyvedl Paschur Jeremiáše z vězení, že řekl jemu Jeremiáš: Nenazval Hospodin jména tvého Paschur, ale Magor missabib.
-
4
|Jeremias 20:4|
Nebo takto praví Hospodin: Aj, já pustím na tebe strach, na tebe i na všecky přátely tvé, kteříž padnou od meče nepřátel svých, načež oči tvé hleděti budou, když všecken lid Judský vydám v ruku krále Babylonského, kterýž zavede je do Babylona, a mečem je pobije.
-
5
|Jeremias 20:5|
Vydám i všelijaké bohatství města tohoto, a všecko úsilé jeho, i všelijakou věc drahou jeho, i všecky poklady králů Judských vydám v ruku nepřátel jejich, a rozchvátají je, i poberou je, a dovezou je do Babylona.
-
6
|Jeremias 20:6|
Ty pak Paschur i všickni, kteříž bydlí v domě tvém, půjdete do zajetí, a do Babylona se dostaneš, a tam umřeš, i tam pochován budeš ty i všickni milující tebe, jimž jsi prorokoval lživě.
-
7
|Jeremias 20:7|
Namlouvals mne, Hospodine, a dalť jsem se přemluviti; silnějšís byl nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posměchu každý den, každý se mi posmívá.
-
8
|Jeremias 20:8|
Nebo jakž jsem začal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu křičím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu každého dne.
-
9
|Jeremias 20:9|
I řekl jsem: Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu,
-
10
|Jeremias 20:10|
Ačkoli slýchám utrhání mnohých, i Magor missabiba, říkajících: Povězte něco na něj, a oznámíme to králi. Všickni, kteříž by měli býti přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někde podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním.
-
-
Sugestões

Clique para ler Ezequiel 14-17
01 de setembro LAB 610
ALGUÉM
Ezequiel 14-17
Tente identificar quem é esta pessoa. Sua origem e nascimento aconteceram um lugar inóspito e sem amor. Seu nascimento foi assim: no dia em que ela nasceu, seu cordão umbilical não foi cortado, ela não foi lavada com água, para que ficasse limpa, não foi higienizada, nem enrolada em panos. Ninguém olhou para ela com piedade nem teve suficiente compaixão para fazer qualquer uma destas coisas por ela. Ao contrário, ela foi jogada fora, em campo aberto, pois, no dia em que nasceu, foi desprezada.
Então, passando um prÃncipe por perto, ele a viu esperneando em seu sangue e, enquanto ela jazia ali em sangue, ele lhe disse: Viva! E aquele prÃncipe a fez crescer como uma flor. Ela cresceu, desenvolveu-se e tornou-se a mais linda das jóias. Seus seios formaram-se e seu cabelo cresceu, mas ela ainda estava totalmente nua.
Mais tarde, quando o prÃncipe passou de novo por perto, ele olhou-a e viu que ela já tinha idade suficiente para amar; então o prÃncipe estendeu a sua capa sobre ela e cobriu sua nudez. Ele fez juramento e estabeleceu uma aliança com ela - palavra de senhor soberano - e ela se tornou dele.
Ele tinha lhe dado banho com água e, ao lavá-la, limpou seu sangue e a perfumou. O prÃncipe colocou nela um vestido bordado e lindas sandálias de peles de animais marinhos. Vestiu-a de linho fino e a cobriu de roupas caras. Adornou-a com jóias; pôs braceletes em seus braços e uma gargantilha em torno de seu pescoço; deu-lhe um pendente, pôs brincos em suas orelhas e uma linda coroa em sua cabeça. E assim, ela foi adornada com outro e prata; suas roupas eram de linho fino, tecido caro e pano bordado. Sua comida era sempre do bom e do melhor. Ela se tornou muito linda, uma rainha. Sua fama espalhou-se entre as nações por sua beleza, porque o esplendor que o prÃncipe lhe deu tornou perfeita a sua formosura. Coisa de gente grande. Nobreza!
Mas, ela se aproveitou da sua beleza e usou a sua fama para dormir com qualquer um que passava, concedendo-lhes os seus favores sexuais. Usou seus vestidos para forrar o chão na própria plataforma da igreja, onde, ali, entregava-se a qualquer um, como prostituta. Ela apanhou as jóias finas que o prÃncipe tinha lhe dado e usou todas em orgias, gastou todo o mantimento de comida com os amantes e, para ficar livre, matou os seus próprios filhos que eram também do prÃncipe.
Sabe quem é? É o sÃmbolo bÃblico das pessoas que são de Deus, mas vivem em pecado. Pode ser você e eu, diante dEle.
Valdeci Júnior
Fátima Silva